Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 26.12.2012 09:49:15 

Kidarmy - vojenská historie 1939 - 1945

granáty SSSR
 granáty SSSR...
 

 

GRANÁTY RUČNÍ DÝMOVÉ 

Pokládání dýmových krycích clon se ve válečném umění praktikovalo již od dávnověku. Zapalováním ohňů, porostu a lesů se jednoduchými způsoby maskovaly pohyby vojsk. V moderních válkách pokročil pokrok i na tomto poli a dýmové clony se staly nezbytnými součástmi válečné taktiky všech zemí. Sloužily k ukrytí přesunů a shromažďování vojska, maskování přípravy k útoku a často také k umožnění rychlého stažení. Také doprava dýmové slože na cíl byla různá. Na strategicko-taktické úrovni se používaly dělostřelecké granáty a minometné miny různých ráží, někdy i letecké pumy. V boji menších jednotek však bylo zapotřebí rychlé a operativní nasazení dýmové clony přímo z chodu. Zde nastupovaly ruční dýmové granáty – dýmovnice. Sovětská armáda jako jedna z prvních průkopníků používání  moderních ručních granátů měla ve výzbroji několik typů dýmotvorných ručních granátů. Jejich popis a technická data včetně fotografií jsou dnes velice kusé, protože v zájmu badatelů se vždy dostávaly do pozadí, skryti za granáty s přímým bojovým použitím.

...............................................................................................................................................................................................

RUČNÍ  DÝMOVÝ GRANÁT  VZ.1

ručnaja dymovaja granata obrazca 1

 

220 mm o průměru těla 42-60 mm. Jeho tělo je lisováno z dřevité lepenky , zhruba v polovině se mírně rozšiřuje. Oba konce jsou uzavřeny lepenkovým víčkem a dřevěnou přepážkou. Středem granátu prochází papírová centrální trubice na jejíž koncích a ve středu jsou roznětné kapsle. Trubice slouží k prošlehu roznětky na dýmovou slož a k unikání dýmu. Pod spodním víčkem je třecí ucpávka s tkalounem. Zápal byl třecí, po odkrytí spodního víčka se trhlo tkalounem a tím se zapálila hlavice roznětu. Jako dýmová náplň mohla sloužit směs dusičnanu draselného, chloridu amonia a dehtu. Směs vytvářela intenzivní bílý nebo černý kouř po dobu 60 – 90 sekund a pokryla prostor o průměru zhruba 35 metrů. Granát RDG1 vážil 500 – 514 gramů a byl konstruovaný jako odolný vodě, proto se mohl použít i v extrémně mokrém prostředí, dokonce prý i fungoval hozený přímo do vody a plaval.

 

 

  1. tenkostěnné víčko
  2. centrální papírová trubice
  3. slabá dýmová náplň
  4. pouzdro granátu lisované z lepenky
  5. velká dýmová náplň
  6. ochranné lepenkové dno
  7. třecí ucpávka s tkalounem
  8. hlavice roznětu
  9. velké lepenkové víčko
  10. velká dřevěná přepážka
  11. roznětné pilule
  12. malá dřevěná přepážka
 
 
  

 

  Tento granát je zmiňován v anglickém časopise z června 1946 Intelligence Bulletin v článku Sovětské ruční granáty. Je to pro mě zatím jediný poznatek o existenci tohoto granátu během druhé světové války. Další jeho následovník, typ RDG-2 je již prokazatelně poválečný a odpovídá vzhledově i funkčně československému dýmovému granátu RDG-2 z  padesátých a šedesátých let. Granát  RDG-1 má délku asi

Popis sovětského dýmového granátu RDG-1

 

 
3D model : Láďa Armik Kříž 
 
..........................................................................................................................................................................................................................................................

 

RUČNÍ DÝMOVÝ GRANÁT „S“

ručnaja dymovaja granata „ S „

 

Jediná zmínka o tomto granátu a jeho existenci je z anglického časopisu Intelligence Bulletin z června 1946 kde je v článku Sovětské ruční granáty uvedena jeho fotografie a TTD. Podle data vydání se dá předpokládat, že tento dýmový granát byl v průběhu druhé světové války zaveden do výzbroje sovětské armády. Bohužel zde není uvedené jiné typové označení nežli „ S „ . Dýmová slož se skládala z tzv. měkké směsi dusičnanu draselného, chloridu amonia a asfaltu. Roznět pravděpodobně třecí, časový prohořívající. Z boku pouzdra je úchyt na opasek 

 

 

 

 

        RUČNÍ DÝMOVÝ GRANÁT „ S „

 TYP

 časovaný

POUŽITÍ

 dýmový

CELKOVÁ HMOTNOST

 567 gramů

HMOTNOST

NÁPLNĚ

 ?

CELKOVÉ DÉLKA

 158 mm

PRŮMĚR TĚLA

 69 mm

 

 

 

Zdeněk Beneš Kid

Zdroj : Intelligence Bulletin 1946 

 

...............................................................................................................................................................................................

 GRANÁTY RUČNÍ

 

Improvizované tovární granáty

 

V počátečním období Velké vlastenecké války kdy měl SSSR velký nedostatek všech strategických surovin a munice , se často sahalo k improvizacím ve výrobě ve kterých byli sověti vždy mistři . Ať se jednalo o náhradní úpravy dělostřeleckých nábojů ze starých zásob carské armády , nebo i novějších druhů munice , v tomto případě ručních granátů. Sovětští konstruktéři zde využili velkého množství skladovaných minometných min ráže 50mm a jednoduchou úpravou je změnili na účinný ruční granát . Z miny byl odstraněn stabilizátor a minový zapalovač , místo něho byla vložena plastiková vložka pro rozněcovač typu Kověšnikov a nový výkonný granát byl na světě .  Byl trochu těžší a neměl typové označení . Vyráběl se v omezeném množství až do poloviny roku 1942 .        

Mezi jiné improvizace můžeme zařadit také granáty z betonu  se stejným zapalovačem a také láhve plněné sypkým TNT .

 

               

 

 ............................................................................................................................................................................................

 

 RGU-40

Ručnaja granata univerzalnaja

Tento  experimentální  nárazový  granát byl  tříštívý typ . Oválné kovové těleso bylo uzavřeno jakousi šroubovací zátkou, která měla  ve své vrchní části otvor uzavřený rezinovou  zátkou s očkem, kterým se do granátu před bojovým použitím vkládala kombinovaná rozbuška . Tělo granátu bylo opatřeno po obvodu pěti hlubokými drážkami pro zvýšení fragmentace . Samotná nálož TNT sestávala ze dvou kontejnérků  kterými procházela centrální trubice . V její spodní části , tedy ve spodním náloži bylo pouzdro s odpalem, v horní části rozbuška . Odpal a rozbuška byly odděleny pojistnou osičkou která byla pevnou součástí dlaňové vrhové pojistky . Vrhová pojistka  přiléhala z boku k tělu granátu , spodní částí byla jištěna v jakémsi nose granátu závlačkou přepravní pojistky s výtržkou. Pro odskok měla vrhová pojistka dvě ploché plastové pružiny opírající se v napnutém stavu o těleso . Ve spodní části centrální trubice byl odpal.Jehla odpalu se pohybovala v e vodícím pouzdře , jištěná byla dvěma  kuličkami .  Díky tomuto pouzdru nemohly kuličky vyskočit ze své polohy  a úderník , tlačený bicí vinutou pružinou uvolnit.

Použití a funkce granátu:

Po vytržení přepravní pojistky a vržení granátu se uvolní dlaňová vrhová pojistka, dvě plastové pružiny ji vymrští ven a tím se i vytáhne pojistná osička z těla granátu. Jehla úderníku je nyní jištěna pouze dvěma kuličkami . Nárazem na překážku sjede volné pouzdro s úderníkem do prázdné spodní dutiny  korpusu do které vyskočí ze svého místa i jistící kuličky. Jehla je nyní už volně vržena bicí pružinou proti rozbušce.

 

 

 

  

 

 

 

...............................................................................................................................................................................................

 RUČNÍ GRANÁT VZ.42

ručnaja granáta obrazca 42

Tento výrobně jednoduchý granát byl zaveden do výzbroje sovětské armády v roce 1942 a přijat pod obvyklým označením roku zavedení. Bylo to v době kdy Sovětský svaz prožíval největší válečnou krizi, výrobní závody se stěhovaly daleko od fronty a zoufale se nedostávalo strategických surovin. Granát má válcovitý tvar , je vyroben z plechu, někdy pocínovaného a hlavní výhodou jeho jednoduché konstrukce bylo že se dal vyrábět na strojích pro výrobu rybích konzerv. Jejich plechovky také svým vzhledem silně připomíná. Podle výrobních zařízení různých závodů můžeme vidět malé odlišnosti ve tvaru, ale celkový tvar, velikost a konstrukce zůstávaly stejné. Momentálně máme podchycené osm tvarových výrobních variant, nepočítáme li výrobky z pocínovaného plechu.  

                                                         

Granát měl průměr těla 55 mm a délku 70 mm. Plášť byl vyroben z poměrně slabého plechu , ovšem s úctyhodnou náplní trhaviny 118- 120 gr TNT. Celková hmotnost granátu RG42 byla 400 gramů. Pro zvýšení střepinového účinku se mezi plášť a trhavinu vkládal svinutý , příčně rýhovaný plech o síle cca 1mm. Některé výrobní závody používaly místo rýhovaného plechu pouze dva svinuté ocelové pásky umístěné nad sebou.  V těle granátu byla plechová trubice, dole uzavřená do které se našrouboval zapalovač typu UZRG . Tento časový zapalovač se závlačkovou přepravní a pákovou vrhovou pojistkou měl zpoždění 3,2 – 4,5 sekundy. Na dně tělesa byla kruhová vložka ze silného kartonu. Přestože byl smrtící účinek střepin 15 – 20 m , ranivý až do 50ti metrů a granát měl časový zapalovač, používal se hlavně jako útočný a proto jej řadíme do této kategorie. Vzácně můžeme na těle granátu najít vyraženou značku konzervárenského závodu. Granáty byly natřeny světlou ( sovětskou ) barvou khaki, zapalovač se přepravoval odděleně a do granátu se vkládal až před akcí. Jinak jej uzavíral plastový přepravní šroub, stejný jako u typu F1. Vzhledem k jednoduchosti výroby a poměrně značnému účinku detonační  vlny se vyráběl po válce i v zemích varšavského bloku. Sověti dokonce vyvinuli cvičný typ s označením CRG42 – dýmový, který mohl být také opatřen cvičným zapalovačem UZRG, simulujícím výbuch odpálením kapsle.CRG42 neměl mimo dýmové vložky žádnou náplň trhaviny. Tento cvičný granát je černý s červeným pruhem

 

               

                                           

obr.1 a 2 :CRG 42 dýmový  se  cvičným zapalovačem UZRG.  Tento granát zřejmě není

podle  latinkou psaných popisek sovětský, ale byl vyroben v Polsku nebo ČSSR.

 

                                 

     

obr.3  RG 42 s přepravním šroubem                        obr.4 Příčně rýhovaná zesilovací  plechová    

                                                                             vložka

 

 

       

obr.5 Cvičná varianta                                            obr.6 Málokdy zachované šablonování na    

s inertní náplní                                                   dně granátu označuje druh použité trhavi-

                                                                           ny . Azbukou je zde napsáno  TROTIL              

                                                                            C – 4?

 

 

obr.7

Různé výrobní varianty granátu RG42 ( nálezy)

 

Granáty RG-42 byly přepravovány v dřevěných bedýnkách po 20-ti kusech. Granáty byly při přepravě opatřeny přepravními zátkami (jako F1). Roznětky UZRG byly ve stejné bedýnce, ale baleny zvlášť ve dvou kovových hermeticky zaletovaných schránkách (po 10 kusech v každé). Váha bedýnky byla cca 16 kg.

 

           

obr.8                                                                                           obr.9

Značka výrobního závodu na těle granátu                              Modelový - školní řez granátem

 

     

obr.10                                                                                       obr.11

Výrobní značka závodu na zahrdlení granátu                       Dobře zřetelná původní barva

 

 

 

        RUČNÍ GRANÁT VZ. 42

 TYP

 časovaný

POUŽITÍ

  útočný

CELKOVÁ HMOTNOST

  400 gramů

HMOTNOST TRHAVINY

  118 – 120 gramů

CELKOVÁ DÉLKA - VÝŠKA

  70 mm

PRŮMĚR TĚLA

  55 mm

 

  

Zdeněk Beneš Kid

Prameny : Granate Military Ordnanc, Atm 9/2000, vlastní sbírka a výzkum

Obrázky 1,2,3 a 4 převzaty  z Granate Millitary Ordnanc

 

................................................................................................................................................................................................

 

 RUČNÍ GRANÁT VZ. 1914/30

 ručnaja granáta obrazca 1914/30

Rusko jako první stát účastnící se první světové války mělo ve své výzbroji běžně zavedené ruční granáty. Značnou zkušenost s nimi prodělalo již za Rusko – Japonské války v roce 1905.

Po revoluci a občanské válce však domácí vývoj ustrnul a dlouhou dobu se ve výzbroji Rudé armády vyskytovalo pouze několik zastaralých typů z období WW I. Nejvíce zastoupeným typem byl granát vz.1914. Na počátku třicátých let prošel modernizací, skládající se hlavně možností opatření granátu zesilovacím pouzdrem zvyšujícím jeho střepinové účinky. Dále byla provedena výměna trhavé náplně, kdy kyselinu pikrovou nahradil TNT.V této podobě sloužil u sovětských vojsk ještě v prvním období WWII, kdy byl postupně vytlačen zvyšující se produkcí granátů RG33, RPG 40 a dalších typů.

Granát 1914/30 měl válcový tvar těla s kovovou rukojetí, jeho celkový vzhled odpovídal slangovému názvu „ láhvový granát „ Vážil asi 800 gramů, z toho 500 gramů připadlo na trhavinu.Byl časovaný se zpožděním 3,5 – 5 vteřin. Do rukojeti zapadala plochá páka vrhové pojistky, na kterou byl navlečený stahovací drátěný prstenec. Na její delší rameno tlačí zespodu pružina, která tuto část zvedá pákovým efektem a pomáhá tak tahu jehly. Roznět tvořila byla hliníková trubice ve tvaru hranatého  písmene U s jedním ramenem prodlouženým. Na kratším konci měla roznětku která zapálila časovou zápalnici od které se odpálila samotná rozbuška. Trubice se vkládala  oběma konci do dvou otvorů v  čele granátu a zajišťovala se proti vypadnutí pružnou drátěnou závlačkou. Z boku těla granátu byla drážka pro ruční záchyt natažení úderníkové jehly a plochá posuvná pojistka. Po natažení jehly a stlačení bicí pružiny zaskočila zadní část jehly do vidličky na konci dlaňové páky, čímž na ni vyvíjela tah. 

Páka byla proti tomuto tahu jištěna navlečeným drátěným prstencem a natahovací záchyt jehly se ještě zajistil plochou  posuvkou. Nyní se mohla vložit rozbuška granát byl připraven k použití. Při vrhu se pevně sevřela dlaňová páka a stáhl se prstenec. Druhou rukou se odsunula posuvná pojistka z blokace jehlového záchytu a granát se mohl hodit. Dlaňová páka při letu granátu nyní již nebránila tahu pružiny a jehla udeřila do roznětky. Prohořením černého prachu došlo po určeném časovém úseku k iniciaci rozbušky a k výbuchu granátu.    

 

   

  Granát   1914/30                                                                        Granát vz. 1914/30 se zesilovacím

                                                                                                        pouzdrem

 

  

Granát ve třech pohledech

 

 

 

 

 

Házení granátu. Před použitím bylo nutné se přesvědčit zda plechový prstenec drží dlaňovou páku ve správné poloze a natáhnout úchyt jehly tak, aby hlavice jehly zapadla do vidličky v přední části dlaňové páky.Tím byl granát natažen, dlaňovou páku jistil prstenec který nedovoloval jehle v pohybu vpřed. Jehla se dále zajistila posunutím pojistky před úchyt jehly. Nyní se do otvorů v těle granátu zasune trubicová rozbuška a zajistí se drátěnou závlačkou.

Poté stačí odjistit posuvnou pojistku a granát hodit tak, aby pojistný prstenec na rukojeti zůstal v dlani. Tím se uvolní dlaňová páka , která se tlakem pružiny a tahem jehly vyklopí delším ramenem do maxima a tak uvolní ze své vidlice hlavici jehly a jehla bez překážky udeří do roznětky.

 

 

   

Zesilovací pouzdro                                                            Označení výrobce

                                                                                          Radiovus ( zřejmě z Ukrajiny )

 

 

 

 

 

 

 

   

Konec roznětové jehly ve vidlici páky vrhové         Čelo granátu se vloženou rozbuškou

pojistky

 

 

       

Pojistka natahování jehly                Roznětka granátu  a její řez

 

 

     

Řez granátem z reprintu knihy Zbraně pěchoty       RG 1914/30 na dobovém plakátu

díl III. vydané v roce 1921

       

Ruští vojáci v I.sv. válce s granátem vz.1914   Sumka na granát vz1914 - I.sv. válka

 

  

   

 

Obrázky z dobového předpisu Hubit vrahy v osobní potyčce

 vydaném r.1941 o používání granátu ( zobrazen vz.1914/30 )

 

     

Výcvikové granáty

 

 

        RUČNÍ GRANÁT VZ. 1914/30

 TYP

 časovaný

POUŽITÍ

 útočný/ s použitím           pouzdra obranný

CELKOVÁ HMOTNOST

  800 gramů

HMOTNOST TRHAVINY

  500 gramů

CELKOVÁ DÉLKA - VÝŠKA

    -

 

 

PRŮMĚR TĚLA

  -

 

 

 

 

  

Zdeněk Beneš Kid

Zdroj: Granate Military Ordnanc, Armour Kiev,Atm 9/2000, Ruční zbraně pěchoty – ruční a puškové granáty 1922 – reprint,dobový předpis Hubit vrahy v osobní potyčce od gen.maj.A.A.Tarasova  Moskva 1941, vlastní sbírka a výzkum

 

..............................................................................................................................................................................................

 

 

 

RUČNÍ OBRANNÝ GRANÁT VZ.43

ručnaja obaronovaja granata obrazca 43

 

Válcovité tělo granátu má okolo vnitřní stěny pláště stočenou, rýhovanou  vložku z ocelového plechu pro zvýšení tříštivého a ranivého účinku, obdobně jako u granátu RG-42. Kombinovaná – časová roznětka se dovnitř vkládá otvorem ve dně granátu a je zajištěna pružnou záklopkou. Princip zápalu je velmi jednoduchý. Plochá úderníková jehla je tlačena proti rozbušce vinutou pružinou a je jištěna pákou vrhové pojistky . Jako přepravní pojistka zde slouží nasazená čepička  která je pojištěna bezpečnostní závlačkou . Na těleso granátu bylo možno navléknout zesilovací košilku z RGD-33. Granát ROG-43 se příliš nerozšířil kvůli určité složitosti při přípravě k bojovému použití a nepříliš velké bezpečnosti při použití. Přednost opět dostal osvědčený a masově vyráběný RG-42 . Příprava k použití : Po zasunutí a zajištění rozbušky do tělesa granátu se sevřela v dlani páčka vrhové pojistky , z čepice se vytáhla bezpečnostní závlačka. Před hodem se sňala bezpečnostní čepička a tím se uvolnila i páka vrhové pojistky .Takto  byl granát připraven k vrhu . V případě že nedošlo k použití , mohl být opačným postupem opět zajištěn . Po vrhu granátu byla tahem pružiny vržena úderníková jehla na rozbušku a zároveň byla odmrštěna páka vrhové pojistky . Časování výbuchu bylo 3,5 – 4,5 sekund.

 

    

 

 

 

 

1.   Bezpečnostní závlačka

2.   Úderníková jehla

3.   Páka vrhové pojistky

4.   Pružina

5.   Podložka

6.   Hrdlo granátu

7.   Vršek granátu

8.   Držák roznětky

9.   Výbušná náplň

10.               Centrální trubice pro roznětku

11.               Detonátor - roznět

12.               Fragmentovaná zesilovací vložka

13.               Plášť granátu

14.               Pružná krytka roznětky

15.               Dno granátu

16.               Upevňovací nýtek

17.               Bezpečnostní čepička

18.               Zesilovací vnější košilka z granátu RGD-33

 

Celková výška granátu – 108 mm

Výška korpusu ( dno – vršek )  - 77 mm

Průměr tělesa granátu  -  57 mm

 

Zdeněk Beneš Kid

 

  

..............................................................................................................................................................................................

 

 

RUČNÍ GRANÁT VZ. 41

Ručnaja granáta obrazca 41

 

Tento málo známý typ sovětského ručního granátu se netěšil dlouhému působení. Ve výzbroji sovětské armády byl necelé dva roky, zhruba od konce roku 1941 do poloviny roku 1943. Můžeme to odhadovat podle zmínek v sovětské dobové odborné literatuře. Víme s určitostí že ve Střeleckém předpisu  38 ( Nastavlenije po strelkovom delu  NCD-38) o něm není ještě zmínka. První a poslední připomínka granátu RG 41 je až v Ručních granátech  v Dělostřeleckém spise Leninské akademie Rudé armády Džerzinského od pplk. Ing. M.E.Katanugina. Z této dělostřelecké učebnice pocházejí i naše zobrazení. V podobných publikacích z roku 1946 se již granát RG41 nevyskytuje. Konstruktérem byl A.P. Puzyrev a jeho snahou bylo nahradit granát RGD-33 jednodušším  a levnějším typem. Bohužel, tento záměr se naplnit nepovedlo. Podle ruských autorů jsou hlavní příčiny dvě. Granát RGD-33 bylo možno použít jako útočný a s nasazením zesilovacího pouzdra také jako obranný. Vkládání rozbušky do tělesa bylo také jednodušší. Jako druhou hlavní příčinu uvádějí zavedení masové výroby zapalovače UZRG v roce 1942 a granátu typu RG-42. Přestože RG-41 byl jednoduché konstrukce, byl technologicky  náročnější na výrobu ,bezpečí manipulace a výcvik. Nevíme jaké množství těchto zajímavých, byť neúspěšných granátů bylo vyrobeno, ale zřejmě ne moc. I ty nevelké zásoby byly rychle spotřebovány a dnes asi velmi těžko najdeme dochovaný kus , nebo kvalitní fotografii.

 

Sovětský ruční granát vz.41 patří k útočným typům s časovým zápalem. Rozptyl střepin je tedy menší než případná délka vrhu granátu. Časování zápalu je 3,2 – 4 sekundy a odpovídá délce vrhu tělesa této váhy průměrným člověkem, tedy zhruba vzdálenosti 35 – 50 metrů. Do této vzdálenosti je také působnost ranivého perimetru . Smrtící účinek střepin byl udáván na vzdálenost 15 m .Granát má válcové pouzdro z tenkého ocelového plechu Uvnitř je podél stěny v pěti – šesti vrstvách stočený železný , rýhovaný plech zvyšující střepinovou fragmentaci granátu. Dno je na tělo pevně přilisováno, k horní části tělesa je na kloubu  upevněno odklápěcí víko – hlavice. Uvnitř těla granátu, oddělená od víka vložkou je samotná trhavina. Středem vložky a masy trhaviny prochází trubice z tenkého plechu do které se zasunuje časová rozbuška. Rozbuška má tvar tenkostěnné trubičky v jejíž horní části je kapsl – roznětka. Pod ní je prachový prohořívací zpomalovač – časovač  který po prohoření patřičného časového úseku zapálí dole umístěný zápal. Úderný mechanismus je umístěný v hlavici – víku, má podobu tvarovaného pásku  jehož horní část prochází otvorem víka a udržuje úderník v napružené poloze. Spodní část pásku slouží zároveň jako vrhová pojistka  spočívající na boku těla granátu a jištěna závlačkou. Závlačka je na tvarované plechové nebo látkové přepravní pojistce, která je ještě navíc navlečena na polokroužku z boku těla. Samotné víko – hlavice je jištěna proti samovolnému odklopení nacvaknutím na vnitřní háček.

Rozbušky se podle předpisů Rudé armády měli přepravovat a nosit odděleně od granátu. Jelikož  tento způsob byl velmi problematický, ani ne tak při dopravě jako při nošení vojáky do boje, často se nedodržoval, neboť hrozila ztráta rozbušky a znehodnocení celého granátu. U granátu RG-41 bylo poněkud složitější než u typů s podobným roznětem ( RGD-33, RG-40 )dá se předpokládat že i toto byl jedním z již zmíněných důvodů vyřazení granátu RG-41 z výzbroje. Příprava RG-41 k bojovému použití probíhalo následovně : Nejdříve bylo třeba posunout do konec pojistku v bočím výřezu (13) a tím zajistit úderník, potom vyklopit víko granátu. Zasunula se roznětka, zaklopilo víko a vrhová pojistka se uvedla do výchozího postavení.  V bojových podmínkách příliš zdlouhavé a nepohodlné. Pokud byl granát takto připraven, stačilo je vzít do dlaně, prsty přidržet vrhovou pojistku, druhou rukou uvolnit přepravní pojistku z polokroužku a vytáhnout závlačku. Po hodu se tlakem napruženého úderníku uvolnila vrhová pojistka, úderník ji stáhl dolů a jehla narazila kapsl – roznětku. Od té se vznítil prachový časovač který inicioval samotnou rozbušku. Ranivý rozptyl střepin byl do 15ti metrů, smrtelný účinek, tedy okruh kdy je zasaženo nejméně 20 % cílů byl do 5ti metrů. Granát RG-41 vážil celkově 440 gramů , z toho samotné trhaviny bylo 150 gramů sypkého tritolu ( TNT ) nebo Amotalu. Barva granátu byla v souladu s vojenskými předpisy a možnostmi válečných dodávek zelená, od khaki po tmavě zelenou.

                      

              

       1.    tělo granátu

2.    zesilovací plechová vložka       

3.    dno

4.    víko – hlavice

5.    vložka

6.    trubice pro roznětku

7.    trhavina

8.    kombinovaná rozbuška

9.    odpružený úderník

10. vrhová pojistka

11. háček zajišťující víko

12. přepravní pojistka

13. zajišťovací výřez úderníku

14. kombinovaná rozbuška

            

 

 

 

          RUČNÍ GRANÁT VZ. 41

 TYP

 časovaný

POUŽITÍ

  útočný

CELKOVÁ HMOTNOST

 440 gramů

HMOTNOST TRHAVINY

 150 gramů

CELKOVÉ DÉLKA

105 mm

PRŮMĚR TĚLA

53 mm

 

 

Zdeněk Beneš Kid

Zdroj :  Armour Kijev, Dělostřelecký spis – ruční granáty od pplk. Ing. M.E.Katanugin 1943,  Trust.ru

.............................................................................................................................................................................................

 

RGU

 

Málo známý obranný granát s nárazovou funkcí .Ve výzbroji pěších jednotek se nevyskytoval, byl určen pro obranu tankových osádek . Válcovité těleso má fragmentovaný plášť s odklopnou plechovou čepičkou kryjící deformační plášť závaží – tlouku. ˇUderníkový mechanismus – jehla s pružinou a jistícimi kuličkami je uložen v centrální trubici a překryta pohyblivým  úderníkovým  pouzdrem s otvory. Tlouk je od pouzdra oddělen jistícím čepem spojeným s odklopnou čepičkou vropvé pojistky.

Funkce : Po vytažení pojistného kolíčku z čepičky granátu , bylo nutno přidržovat čepici v zaklopené poloze palcem ruky. Při vrhu byla ve vzduchu čepička odmrštěna vnitřní pružinou a svou váhou a kinetickou energií vytáhla z těla granátu pojistný čep. Vnitřní jehla v centrální trubce byla přidržována v napnuté poloze dvěma jistícíma kuličkami, které byly proti vyběhnutí jištěny převlečným pohyblivým pouzdrem. Po dopadu granátu bylo toto pouzdro kulatým závažíčkem – tloukem sraženo směrem dolů tak , že jistící kuličky mohly vyskočit otvory v pouzdře , které byly v klidu v horní poloze. V ten okamžik již nic nebránilo úderníkové pružině srazit jehlu na rozbušku . Rozbuška je kombinovaná a do tělesa granátu se vsouvala otvorem v jeho dně, zajištěným šroubovým závěrem s očkem těsně před bojovým použitím .

 

     

 

..............................................................................................................................................................................................

 

 

 

GRANÁTY RUČNÍ PROTITANKOVÉ A KUMULATIVNÍ

 

Ruční protitankový granát  výroba  1942

Tento granát který nebyl zaveden do výzbroje armády ani do sériové výroby, je nárazový typ se setrvačnostem úderníkem a kumulativním účinkem . Tělo má tvar kužele  s plochým dnem , zakrývající kumulativní vložku . Dutá plechová rukojeť  s pákou vrhové pojistky je vyrobena ze svařované trubky  a ukrývá poměrně jednoduchý nárazový odpal . Rukojeť je k tělesu granátu fixována otočným pojistným zámkem. Po pootočení se zámek uvolní , rukojeť se sejme z tělesa granátu  do kterého je tak možno vložit kombinovanou tetrylovou rozbušku . Páka vrhové pojistky je napevno spojena s těžkým dnem rukojeti  a v její horní části je volně uchycena pojistná jehla která prochází otvorem napříč rukojeti a zabraňuje dopřednému  pohybu úderníkové jehly . V horní části rukojeti je v místě zámku centrální trubice , sahající asi do poloviny délky rukojeti , ve které je  zasunuta těžká úderníková  jehla s drážkou . Tento úderník je ze předu , tedy od zámku jištěn ještě vinutou pružinou . Tato centrální trubice je na dolním konci uzavřena navlečeným válcovým  pouzdérkem , které drží na svém místě jistící profilovanou planžetu , jejíž vybrání zapadá do drážky úderníku a tím mu zabraňuje v pohybu . Spodní část tohoto pouzdérka je spojena asi půlmetrovým tkalounem s těžkým dnem uzavírajícím rukojeť. Páka vrhové pojistky je na svém místě držena závlačkou přepravní pojistky s textilní  výtržkou .

Použití granátu a funkce roznětu .

Po vytržení závlačky přepravní pojistky a vržení granátu  se uvolní dlaňová páka vrhové pojistky , tím se vytáhne z boku rukojeti pojistná jehla blokující úderník a dále vypadne těžké dno rukojeti . Svou váhou rozvine a potom napne tkaloun , který tak stáhne válcové pouzdérko uzavírající centrální trubici s úderníkem. Stažením pouzdérka z trubice se uvolní profilovaná planžeta a úderníku nyní brání v nápichu roznětky pouze pružina . Odpor pružiny je při nárazu granátu na překážku překonán setrvačnostní  dopřednou silou úderníku a jehla iniciuje roznětku .

Aby bylo dosaženo patřičného kumulativního účinku je třeba aby granát dopadl na cíl kolmo, tedy svým čelem. Bez jakékoliv stabilizace za letu je to velmi obtížné . Proto se zřejmě tento typ , ač výrobně nenáročný , nedostal ani dále do sériové výroby . Přednost byla dána typům se stabilizací tělesa , buď stabilizačními tkalouny , nebo jako u vzoru RPG-43 stabilizačním kalíškem .

Kombinovaná rozbuška měla tetrylovou náplň.

 

Popiska granátu :

1.     Tělo granátu

2.     Výtržka se závlačkou přepravní pojistky

3.     Zámek rukojeti

4.     Předochranitelná pružina

5.     Centrální trubice – pouzdro úderného mechanismu

6.     Úderník

7.     Krycí pouzdérko

8.     Drátěné oko tkalounu

9.     Tkaloun

10.  Dno rukojeti

11.  Profilovaná jistící planžeta

12.  Jistící (blokovací) jehla

13.  Dlaňová páka vrhové pojistky

14.  Čelo granátu

 

 

        RUČNÍ PROTITANKOVÝ GRANÁT

        Výroba 1942

 TYP

 nárazový

POUŽITÍ

 protitankový , kumulativní

CELKOVÁ HMOTNOST

 ?

HMOTNOST TRHAVINY

  530 – 550 gramů

CELKOVÁ DÉLKA – VÝŠKA

DÉLKA RUKOJETI

  255 mm

105 mm

PRŮMĚR  ČELA GRANÁTU

  80 mm

 

 

 

 

............................................................................................................................................................................................... 

RUČNÍ PROTITANKOVÝ GRANÁT VZ. 43

( Ručnaja protivotankovaja granáta obrazca 43 )

Tento granát byl prvním sériovým sovětským typem s kumulativním účinkem. Byl zaveden do výzbroje Rudé armády v červnu 1943 na základě špatných zkušeností s nevalným účinkem stávajících protitankových typů. Jeho konstruktér byl N.P.Beljakov. Hmotnost granátu činila 1200 gramů, samotná hmotnost trhaviny a zesilovací slože byla 650 ( některé prameny udávají 612 ) gramů.Dohoz granátu byl 15 – 20 metrů a byl schopen prorazit pancíř o tloušťce 75 mm . Tělo granátu má válcovitý tvar s kuželovitým vrškem, který je normálně skrytý pod stabilizačním kalíškem. Průměr hlavice je 95 mm , celková délka , včetně kónického vrcholu je ….. . Granát pracuje na základě kumulativního efektu, tedy usměrněného paprsku výbuchu. Proto je v dnové části plechový, tzv. kumulativní kužel. Tělo granátu je z nepříliš silného plechu. K patřičnému kumulativnímu účinku bylo nutné aby granát dopadl na cíl kolmo, přímo na dno, kde je kumulativní kužel. K tomu sloužil plechový stabilizační pohárek, připojený k tělu granátu dvěma plátěnými popruhy. Páka vrhové pojistky měla uprostřed průlis , který sloužil jako pružina k jejímu odhození. Po odjištění a odhození vrhové pákové pojistky pružina do té doby stlačená a skrytá vymrštila stabilizační kalíšek, který spolu s oběma popruhy působil jako padák a stabilizátor. Proto bylo třeba granát vrhat do výše tak aby dopadl na cíl shora. Granát byl nárazový, v jeho těle byla zesilovací slož s rozbuškou,  za normálního stavu udržovaná v patřičné vzdálenosti pružinou a zajištěna ještě dřevěným kolíčkem. Při dopadu granátu na cíl byla hmotností a setrvačnou silou granátu překonána  síla pružiny , došlo ke zlomení kolíčku a pevná jehla napíchla rozbušku, od té byl počin k zesilovací ( počinové ) náloži která odpálila vlastní trhavinu. Jako většina sovětských granátů i tento byl v barvě ruské khaki a opatřen nálepkou s instruktážními pokyny. Granát byl sice dosti těžký a poměrně nešikovný na obsluhu, zároveň však i účinný a výrobně jednoduchý, takže se stejně jako valná část sovětských zbraní vyráběl a používal  dlouho po válce i v době kdy jeho konstrukce a účinek byly již překonány. Poslední vysledované použití spadá do roku 1973, kdy je použili Egypťané v válce proti Izraeli.

 

 

   

 obr.1,2  řez granátem RPG vz. 43

 

 obr. 3  rozšroubovaný RPG vz.43

 

obr. 4  RPG vz. 43 jak bychom jej mohli vidět za letu na cíl. Pružina odmrští kalíšek, tkalouny jej udržují ve stabilizaci.

          

  obr. 5 modelový řez RPG 43                                                            obr.6 pracovní popiska

     

 obr.7                                                                                                 obr.8

Granát RPG 43 v nálezovém stavu s kombinovanou rozbuškou

 

   

obr.9 dobový manuál na protitankové granáty RPG-6 a RPG – 43

 

                                  

 

 

 RUČNÍ PROTITANKOVÝ GRANÁT VZ. 43

 TYP

nárazový,kumulativní

POUŽITÍ

obrněná technika, opevnění

CELKOVÁ HMOTNOST

1200 gramů

HMOTNOST TRHAVINY

650 gramů

CELKOVÁ DÉLKA - VÝŠKA

160 mm bez rukojeti

PRŮMĚR TĚLA

  95 mm

 

 

Zdeněk Beneš Kid

Zdroj:  Granate Military Ordnance, ATM 9/2000, vlastní sbírka a výzkum

Obrázky 1,2,3,4, z Granate Military Ordnanc

..........................................................................................................................................................

 

RPG vz.41 – RUČNÍ PROTITANKOVÝ GRANÁT VZ.41

( ručnaja protivotankovaja granáta obrazca 41)

 

Protipancéřový granát zvaný „ Vorošilovův  kilogram „ nebyl vlastně nikdy oficiálně přijat do výzbroje Rudé armády .

V červenci  roku 1941 . Vojenská rada severního frontu vydává zadání na vývoj  protitankového  ručního granátu s možností výroby v nouzových podmínkách Leningradské blokády.  Na projekt návrhu granátu byly vyčleněny 3 dny.!  Konstruktér N. Seljankin za asistence konstruktéra .R . Djakonova  navrhl  trhavý protitankový  granát na základě RGD- 33 s hmotností trhaviny do 1 kg . Tento granát obdržel také  označení RPG- 41.

K rukověti RGD- 33 byl upevněn válcovitý korpus ze slabého plechu o rozměrech 94mm průměr a 127 mm na výšku, mající uvnitř kanálek – dutinku  pro zapalovač a  obsahující  1 kg TNT nebo Amotalu .  Kvůli tomu granát obdržel neoficiálně pojmenování "Vorošilovskij kilogram".  Využití zapalovač od RGD- 33 vedlo  k tomu, že granát měl zpožděný – časový zápal , cca 3,6 sekundy a toto záporně ovlivňovalo jeho efektivitu.  Zapalovač od RGD- 33 byl celkově kratší nežli dutinka pro jeho uložení v korpusu granátu , přebytečná část dutinky se musela doplnit dřevěnou nebo bakelitovou vložkou (během zkoušek pro vývoji granátu byl u zapalovače použit zbytek tužky).  Už 10. července bylo schváleno rozhodnutí vyrobit v průběhu  měsíce 100 00 granátů.  Na organizací výroby bylo dáno tolik že času, kolik  na vývoj granátu - 3 dne.  Za druhý půlrok 1941 roku v Leningrade bylo vyrobeno 798,000 granátů RPG- 41.

 

                 

 

 

 RUČNÍ PROTITANKOVÝ GRANÁT VZ.41

 TYP

 časovaný

POUŽITÍ

  protipancéřový

CELKOVÁ HMOTNOST

 asi 1200 gramů

HMOTNOST TRHAVINY

  1000 gramů

CELKOVÁ VÝŠKA  KORPUSU

  127  mm

PRŮMĚR TĚLA

  94 mm

 

 

Prameny : www.stas.com

 

.................................................................................................................................................................................................

 

 

Protitankový ruční granát UG-41

Zdeněk Beneš Kid

Protitankový ruční granát UG-41 nárazového typu  byl zkonstruován v ANIMI inženýrem Kupljanským. Byl určen  pro ničení palebných stanovišť, tanků, automobilů a podob. Mohl být použit také pro ničení živé síly protivníka. Granát se skládal z válcového tělesa,vrchní a spodní krytky,rukojeti ve které byl mechanizmus zápalu. Granát UG-41 působil explosivní detonační sloup silou při nárazu na překážku . Speciální zápal –rozbuška se vkládal do granátu těsně před vrhem .Pro zkoušky v ANIMI bylo připraveno 10 granátů UG-41 které prošly zkouškami v září roku 1941.Zkoušky byly uznány úspěšnými a granát mohl postoupit k přijetí do výzbroje armády.Granát byl určen přednostně pro obranu Leningradu a pro to jen v samotném ANIMI bylo zhotoveno 400kusů .Granát byl jednoduchý na výrobu bezpečný při použití a účinný v pouličních bojích . Granát UG-41 mohl být použit také jako improvizovaná mina
 
  
 

...................................................................................................................................................................................................

PUŠKOVÝ AGITAČNÍ GRANÁT VZ.42 – VAG 42

 vintovočnaja agitačnaja granata obrazca 42

 
 Zabýváme li se sovětskými puškovými granáty druhé světové války, nemůžeme nechat stranou ani granáty propagační a agitační, které používaly obě bojující strany na dopravu letáků do postavení protivníka. Kromě puškových granátů se k tomuto účelu používaly také minometné miny a rakety menších ráží.
 
 
Puškový agitační granát vzor 1942 se vystřeloval speciálním puškovým nábojem z nástavce – mortirky na běžné pěchotní pušce Mosin vz. 1891/30. Váha granátu kolísala podle váhy tiskovin mezi 324 – 340 gramy. Mohl obsahovat 35 – 40 kusů letáků o velikosti 105 x 150 mm. Dostřel byl 400 – 500 metrů podle úhlu výstřelu 40° – 45 . Granát byl časovaný a k otevření po prohoření časového zpožďovače došlo po 5,5 – 6 ti sekundách po výstřelu. VAG 42 se skládá z těla granátu, které jez lisovaného papíru ve kterém je cívka na kterou se navinují letáky, a trubkového stabilizátoru s plechovými směrovkami. V trubce stabilizátoru je časovací zpožďovač který po prohoření vymete cívku s letáky z těla granátu. Korpus granátu je ukončen z přední strany dřevěnou aerodynamickou kuželovitou hlavicí, která je zároveň součástí vnitřní cívky na letáky . Druhý konec tělesa je uzavřeno dřevěnou zesílenou vložkou s prodloužením, ve které je vsunut časový zpožďovač a na kterou se nasune trubka stabilizátoru. Korpus granátu je z zesílené vložce připevněn čtyřmi šroubky.
 
 
1.pouzdro granátu,2.trubka stabilizátoru,3.pera stabilizátoru,4.výmetná rozbuška,5.zesílená vložka uzavírající dno,6.kovová vložka cívky,7. kartónový obal cívky,8.prostor pro tiskoviny,9.dřevěný střed cívky,10.hlavice
 
Cívka se skládá z již zmiňované hlavice z jejíhož středu vychází dřevěná tyčka na kterou jsou navinuty letáky a která je zakončena kovovou vložkou odpovídající vnitřnímu průměru pouzdra granátu. Tato vložka slouží k zachycení plynů při zápalu časového zpožďovače a zároveň chrání tiskoviny před ohořením plynovými zplodinami.
 
 
 
1.hlavice,2.dřevěný střed cívky,3.kovová těsnící vložka,
 
Stabilizátor se skládá z trubky která má v přední části po obvodě vlis pro pevné uchycení na konec těla granátu . Na zadní části trubky jsou přišroubovány plechová stabilizační pera. Trubka slouží k nasazení granátu na puškový nástavec. V trubici je také závit na našroubování časovače.
 
 
1.trubice stabilizátoru,2.vlis pro zajištění stabilizátoru na těle granátu,3.otvor pro našroubování výmetného časovače,4.pera stabilizátoru
 
Časovací zpožďovač slouží k vymetení cívky s tiskovinami . V trubičkovém pouzdře je kapsl k zapálení prachového zpožďovacího sloupce a výmetné nálože. Časovač se našroubuje do trubice stabilizátoru a celý komplet se zasune do zadní části pouzdra granátu až před použitím. Kapsl je odpálen silou prachového průšlehu speciálního puškového náboje.
 
 
 1.pouzdro, 2.výmetná slož, 3.prachový zpožďovač, 4.pouzdro zpožďovače
 5. kapsl - roznětka
 
 
Puškový nástavec – mortirka slouží k určení směru letu a vystřelení granátu z pěchotní pušky. Skládá se z trubky, kónického talíře k odvrácení prachových plynů a přední trubky s bajonetovým výřezem pro nasazení a zajištění nástavce na pušku. Speciální cvičný puškový náboj se přepravoval zavinutý v papíře a zasunutý do trubky nástavce.
 
 
 
1.bajonetové zajištění mortirky na hlavni pušky, 2.plechový talíř k odvrácení prachových plynů,
3.trubka mortirky na kterou se nasunuje granát
 
Příprava granátu k použití.
  1. Vyjmout z těla granátu cívku na tiskoviny
  2. Navinout na cívku letáky tak, aby se stupňovitě zdvíhaly k jedné straně a nebylo ostrého přechodu . Potom se celek ovine tenkým papírem a nasune se kartónové pouzdro
  3. Celá cívka s letáky se vloží do těla granátu.
 
Příprava pušky ke střelbě granátem VAG42.
1.prohlédnout zbraň zda je v pořádku
2.sejmout bodák
3.nasadit na ústí pušky mortirku-nástavec a zajistit ji pootočením kolem mušky
4.vyjmout z trubice speciální náboj a vybalit jej z papíru
5.vložit do pušky speciální náboj
6.nasadit sestavený a připravený granát trubkou stabilizátoru na nástavec
Puška se odpalovala buď v kleče, opřená botkou pažby o zem, nebo přímo z ramene, nastavená do úhlu výstřelu 40° – 45°, je li možno tak po směru větru.
 
   
nasazení nástavce                    vyjmutí speciálního náboje z trubky stabilizátoru
 
 
nabíjení pušky speciálním nábojem
         
     
nasazení  granátu          nastavení zbraně do úhlu výstřelu
 
Činnost granátu při výstřelu.
Po výstřelu je granát tlakem plynů speciálního náboje vystřelen směrem k cíly. Prachové plyny zároveň odpálí kapsl zpožďovače a dochází k prohořívání prachového sloupce. Po prohoření zpožďovače nastane výbuch výmetné slože jejíž plynový zášleh se opře do kovové koncovky cívky a tím se celá cívka vymete z těla granátu. Letáky, volně navinuté se samovolně uvolní z cívky.
 
Popis tohoto typu granátu je téměř beze zbytku převzatý z překladu sovětského předpisu vydaného v roce 1943. Bohužel předpis neobsahuje rozměry ani váhu granátu. Vzhledem k tomu že tento polní předpis byl určen jako návod k použití pro vojáky, autorovi se zřejmě zdálo zbytečné zatěžovat hlavu vojína takovými pro danou chvíli zbytečnými maličkostmi.
Propagační a agitační střelivo a jeho metné součásti stojí poněkud stranou aktuální pozornosti. Nicméně je to téma velmi zajímavé a dosud ne zcela uspokojivě zpracované.
 
 
 
Stabilizátor VAG 42 nalezený na Slovensku u Dargovského
 průsmyku z roku 1945. Zatím jediné nálezově prokázané použití
na území ČSR. Dobře je vidět roznětka výmetné nálože.
 
 
 
Sovětský agitační leták posílaný do německých pozic
 
Překlad textu:
1.str. Pošta válečných zajatců
Hitlerova vláda popírá ruské zajetí. Nechává proto všechny německé důstojníky a vojáky
Zajaté v Sovětském svazu prohlásit za nezvěstné a odmítá přijímat jejich poštu od německého
Červeného kříže.
Na žádost zajatců zveřejňujeme pravidelně jejich dopisy abychom informovali jejich
Příbuzné. Dále jsou uvedena jména a adresy zajatců z tábora 354 v Haliči
2.str. Němečtí důstojníci a vojáci!
Pomozte vašim kamarádům v zajetí!
Napište svým příbuzným!
 
 
 
 
 
 
 
 
Obdobný leták německý pro sovětské vojáky
 
Překlad : Komisař vám lže! V německém zajetí Vás nemučí ani nezabíjejí a zacházejí s Vámi dobře. Rudoarmějci přejděte k nám!
 
       
obálka dobového předpisu VAG 42
 
 
 
Speciální výmetný nálož pro vystřelení granátu VAG42 z nástavce pušky .
Náboj se , mimo označení na dně ( tento má rok 40 ) nijak neliší od současných nábojů 7,62 x 57 Cv Mosin .
 
 
  
Rekonstrukce granátu s použitím původního stabilizátoru
 

PUŠKOVÝ AGITAČNÍ GRANÁT VZ. 1942

 
 TYP
 časovaný
POUŽITÍ
 agitační
CELKOVÁ HMOTNOST
 
HMOTNOST TRHAVINY
 
CELKOVÉ DÉLKA
 
PRŮMĚR TĚLA
 

................................................................................................................................................................................................

 PUŠKOVÝ KUMULATIVNÍ GRANÁT VZ. 40 

vintovočnaja kumulativnaja granata obrazca 40
 
 Tento granát aerodynamického tvaru měl stabilizaci rotací, pomocí šikmých výlisků na těle , které zapadly do drážek puškového nástavce . Dolet měl až 150 m a vystřeloval se z nástavce na klasické pěchotní pušce Mosin 1891/30. Střelec neměl žádnou speciální oporu a k zaměření používal klasické puškové mířidla. Značka 16 tak odpovídala 50ti metrům a značka 20 potom označoval vzdálenost 150 m. Pro vymetení granátu byl vyvinut speciální cvičný náboj značený na ústí černou barvou. Puška i s nástavcem vážila 6 kg. Tento typ se však nedočkal většího uplatnění. Granát měl setrvačnostní nárazový zapalovač ( většinou typu DWP ) a náplň TNT. Plášt ze železného plechu. Zapalovač byl umístěn v ocelovém pouzdře a šrouboval se před bojovým použitím do granátu. Zvláštností byly vyrovnávací zátěžové vložky ve dně pouzdra zapalovače. Celková délka granátu VKG 40 byla 150 mm, délka těla bez pouzdra zapalovače 115 mm. Největší průměr 40,6 mm a průměr pouzdra je 24 mm. Celkovou váhu a váhu náplně výbušniny se mi nepodařilo zjistit.
   
   
 Na těchto obrázcích můžeme vidět dva typy dnových zapalovačů.
 Vpravo je typ DWP.
 
  
Legenda k nákresu :
1)     kukla
2)     tělo granátu ( ocelový plech )
3)     kumulativní vložka
4)     stabilizační výlisky
5)     výbušnina
6)     dnový zapalovač DWP
7)     plášť zapalovače
8)     vyrovnávací kotoučky
 
  
       
  
 
  

 

PUŠKOVÝ KUMULATIVNÍ GRANÁTVZ.40
 TYP
 nárazový,kumulativní
POUŽITÍ
 protipancéřový
CELKOVÁ HMOTNOST
?
HMOTNOST TRHAVINY
?
CELKOVÉ DÉLKA
150 mm
PRŮMĚR TĚLA
40,6 mm

 

...............................................................................................................................................................................................

  
 
TOPlist